Ing. Rostislav Koumar
Vášnivý rybář, včelař, chovatel zvířat a milovník přírody, podnikatel a ekonom.
O mně
Narodil jsem se před více než 45 lety v Poličce a zde také žijí a pracuji. Naše krásné město stojí za návštěvu, obzvlášť historické centrum obehnané vzácně dochovanými hradbami. Rád se kochám pohledem na čerstvě opravenou radnici ve středu náměstí. Další památka, o které se musím zmínit je kostel Sv. Jakuba, kde se narodil hudební skladatel Bohuslav Martinů. V květnu je povznášející navštívit Martinů fest a zaposlouchat se do jeho hudby třeba právě v kostele u Jakuba. Na konci srpna stojí za návštěvu víkendový festival Polička 555. Jako rybář si užívám na rybnících RS Vysočina, případně na řece Svratce a Křetínce.
Z našeho domu a zahrady
Kachny jsou krásní ptáci. Já ty svoje první pořídil už na prvním stupni cestou ze školy. Tenkrát se běžně prodávali ve vesnických hospodářských potřebách. Pobyly u nás pár dní a musely z domu. Tenkrát byly jenom dvě, jaký druh nevím, ale teď jsou taky roztomilé a je jich dvacet. Je to druh kachny pekingské cherry valley a nejzajímavější je na něm snůška vajec. Povedlo se mi odchovat 5 kachňátek. Jen jsem musel použít líheň, tyhle kachny sice snášejí, ale dál je vejce nezajímají. Vejce mají více než 85 g, oproti slepičím s 60 g.
Jak se postupně hejno zmenšuje, stávají se kachny méně bojácnými a umím si je představit jako zvířecího kamaráda.
Jestli z něčeho stavěli Karlův most, tak bych tipoval spíše kachní vejce jako pojivo, bílek je opravdu “lepivý”.
Mojí včelařskou dráhu započalo úspěšné odchycení roje . Bylo to ještě na základce a pod vedením zkušeného včelaře pokračovalo několik let. Pamatuji si spoustu medu, krmení cukrovým roztokem a první zprávy o výskytu varoazy. Tahle etapa skončila s první návštěvou manželky u včel. Včela jí sešila oční víčko a následný otok tváře vydržel několik dní. A včelaření mě pustilo na dalších 20 let.
Asi to chtělo čas, teď už včelaříme ve dvou a v současné době se staráme o 15 včelstev. Máme je na rámcích 39 x 24 cm. Zřídili jsme 2 stanoviště, tak můžeme porovnávat. Zjistili jsme ovšem, že co se děje na jednom neplatí pro to druhé.
Moje první myšlenka na užitečné zvíře patřila slepicím. Objednat a nechat si je dovézt bylo moc jednoduché, zvykly si rychle a nést začaly taky brzy. Však jim už bylo 21 týdnů. Byly to velké hnědé Isabrauny. Snášely vejce velikosti L, a to každý den. Během prvního roku začala první z nich jevit známky nepohody a pokračovalo to tak i u ostatních.
Po zjištění důvodu nemocí našich slepic jsem se rozhodl chovat českou původní klasiku – českou zlatou kropenku. Řekl bych, že je to designová záležitost. Pořídil jsem vejce do líhně a bylo 20 kuřátek, 11 kohoutků a 9 slepiček. Další rok se povedlo kvočně odchovat dalších 5 kuřátek, letos se vylíhlo 5 kuřátek v líhni, poprvé překvapivé skóre, 1 kohoutek a 4 slepičky. Kropenka nese vajíčka obden, jsou malá cca 50 g.
Taková perlička – naše slepice mají povolený výběhu všude a od té doby jsme od nás nepřinesli klíště.
Před 16 lety jsme si pořídili kocoura. Čekali jsme, že to bude rodinný mazlíček. Ale je to britský modrý, tak jsme se později dozvěděli, že jsme měli přehnaná očekávání. Mohli jsme se potěšit pohledem, krmit, uklízet myši a jiné úlovky, za zmínku stojí koroptev, kterou domů dostal i přes 2 m vysoký plot. Náš starší kocour v klidu zvládnul i přestěhování. V novém bydlišti ho začalo navštěvovat černobílé odrostlé kotě. Byla to jediná kočka, kterou neodháněl, takže to musela být kočička. Z podvyživené kočky se přes léto stala součást terasy, ale na pohlazení to zase nebylo. Kočička dorostla, a tak jsme ji objednali na kastraci. Jako kdyby věděla, co ji čeká. Nedala se chytit, až na poslední chvíli. Za pár hodin jsme ji jeli vyzvednout a dozvěděli se, že jsme jim dovezli kocoura a ne kočičku. Jak se venku ochladilo, odvážil se i dovnitř a jednou večer skočil manželce do náruče a už tam zůstal. Je to naše zlatíčko, jmenuje se Šíša a pokud jsme doma, tak je stále s námi.
Vášeň pro rybaření mám už od deseti let. Vyzkoušel jsem lov na všechny možné způsoby. Aby taky ne, u nás v Poličce je totiž rybářský ráj.
Pod místní sdružení RS Vysočina patří 12 sportovních rybníků a 2 úseky řeky ( Svratka a Křetínka). Sdružení je založené na dobrovolné práci členů, veškeré výnosy z povolenek a ze závodů jdou zpět do zarybňování a zušlechťování rybníků.
Lov kaprů a pstruhů je dominantní. Kapři se daji chytit od běžných 50 cm až po metrové krasavce. Pstruzi u nás nejsou doménou jen pstruhové vody, dají se chytit i na sportovních rybnících, kde je povolen zimní lov na dírkách. Na rybnících je celá škála ryb. Můj nejzajímavější úlovek je tolstolobik 97 cm s váhou přes 15 kg.
Chci žít tam, kde je kraj normální.
